Dnes už odpověď známe. Ronaldo zahrál lépe a mistrovství obohatil nádhernými góly. Jeho heroický výkon proti Španělsku byl obdivuhodný. Messi přes veškeré úsilí nedokázal vyvrátit tvrzení, že v reprezentaci zaostává za klubovými výkony. Snad to způsobila neproměněná penalta v prvním utkání s Islandem, snad přílišná odpovědnost vyplývající z třeba až nereálného očekávání, možná špatná atmosféra a forma dalších hráčů v argentinském týmu. Messi v reprezentaci zkrátka nestačí skvělému Messimu v Barceloně.
Někteří Ronaldovi obdivovatelé teď Messiho zasypávají posměšky, jenže ve fotbale platí víc týmový úspěch a Ronaldo už také dohrál. Portugalci si vylámali zuby na jihoamerické zemičce, která však už v minulosti dokázala skolit fotbalové obry. Uruguay je dobrým protiargumentem na výmluvy, že Česko je malá země a co bychom pořád po těch našich fotbalistech chtěli. Já bych například uvítal důstojnější výsledek, než debakl 4:0 s Austrálií, který se k mé nelibosti zrodil těsně před tímto šampionátem.
Další fotbalové přenosy už budou zkrátka o Ronalda a Messiho ochuzeny. Možná jsme je viděli na mistrovství světa naposledy. Jsou tady ale další výteční borci a tak věřím, že budeme v ostatních utkáních ještě svědky mimořádných fotbalových zážitků. Doufám jen, že až se výše zmíněná Uruguay obrazně zakousne do příštího soupeře, neučiní tak doslova svými zuby obávaný Suárez. Takové povyražení si rád odepřu.
Přeji nám všem v dalších zápasech pěknou a férově rozhodovanou fotbalovou podívanou.