Ševčenko - ano, Štajner - ne!

   Oba jsou fotbalisty, na které diváci chodí a čekají od nich, že vymyslí a uskuteční Něco. Něco, o čem se bude dlouho mluvit, na co se bude dlouho vzpomínat, že zkrátka předvedou mimořádnou akci, která může znamenat v utkání vyrovnaných soupeřů rozhodující úspěch.

   Oběma začíná příjmení na Š a oba se narodili v roce 1976. Oba začali své životy jako příslušníci jiných státních útvarů, které už dnes neexistují. Věkem už patří k fotbalovým veteránům, ale na hřišti jim to pořád znamenitě jde - Andrej Ševčenko a Jiří Štajner.

   Prvně jmenovaný se skvěle zasloužil o vítězství Ukrajiny nad Švédskem 2:1. Vstřelil oba góly svého týmu. Byl jeho vůdčí osobností. V minulosti patřil k nejzářivějším hvězdám světového fotbalu. Teď aktuálně předvedl, že rozhodně není adeptem do starého železa. Bylo k tomu ale zapotřebí, aby dostal důvěru, aby byl do mužstva nominován.

   Jiří Štajner měl za sebou výbornou ligovou sezónu završenou mistrovským titulem se Slovanem Liberec. Byl personou, která rozhodovala zápasy. Má také zkušenosti z působení v bundesligovém Hannoveru. Tohle všechno však bylo trenéru Bílkovi málo. Velmi lehkovážně oželel služby tohoto tvůrčího fotbalisty. Nemá smysl spekulovat, jestli by jeho přítomnost zásadně změnila vývoj utkání s Ruskem. Výprask, který jsme utržili, nám nikdo neodpárá, ale zůstává hořkost z pomyšlení, že na hřišti nebyli ti nejlepší.

   Rok 1976 byl mimořádně úspěšný pro český, přesněji řečeno československý fotbal v podobě titulu mistrů Evropy. Jiří Štajner si to tehdy ještě nemohl vychutnat, a to ani jako divák. Přesto si myslím, že tento hráč má v sobě něco z vítězného ducha tehdejší veleslavné "bělehradské" party. Pravděpodobně však už nikdy nedostane příležitost předvést se na tak vrcholné fotbalové akci, jakou je letošní Euro. Škoda!